Každý pak hájí svou vášeň a mluví jen o svých sbírkách. Ve velké většině případů se má věc tak, že jeden nerozumí druhému. Tedy, ne že by mluvili každý jiným jazykem, to ne, ale prostě ten jeden nechápe, jak může někdo sbírat kovové a dřevěné krámy a ten kdo je sbírá nechápe, co jeho oponent na těch zubatých čtverečcích má. Mohou se třeba přít o to, komu dá více práce něco sehnat, nebo co je vzácnější. A když mezi ně přijde například filumenista, začne tu teprve být veselo.
Pokud jsou to kultivovaní lidé, tak se snad jen pohádají a pokud kultivovaní nejsou, je docela dobře možné, že dojde i k inzultacím. Nikdo neví, jak to začne a najednou se to bude mlít hlava nehlava. Inu, tak to chodí, málokterý člověk umí chápat zájmy toho druhého, tím méně pak jeho starosti i radosti. Sběratelské hobby je takovým koníčkem, který potřebuje hodně znalostí z oboru a hodně peněz. Tedy, záleží na tom, v jaké třídě se sběratel míní pohybovat. Pokud v té třídě nejnižší, něco jako okresní přebor, stačí mu, co má a občas jen něco levného přikoupí. Potěší se s tím, ale není to naprostý fanatik, který by okrádal vlastní rodinu kvůli svému koníčku. Domníváte se, že nikdo takový neexistuje?
Tak na to honem a rychle zapomeňte. V kriminalistických análech toho najdeme vskutku hodně a zrovna toto téma je tam bohatě zastoupeno. Moc byste se divili. čeho všeho je schopný vášnivý sběratel a nemusí to být zrovna známky, na které se soustředí. Naštěstí takových lidí není zase tak mnoho. Ti normální se soustředí na poctivý nákup, se kterým se pak mohou pochlubit v kroužku, nebo mezi těmi, kdo jsou ochotni mu naslouchat. Také něco sbíráte? Tak pozor na onu pomyslnou červenou linii, za kterou byste nikdy neměli chodit. Pamatujte, že chcete zůstat poctivým člověkem a od toho vás nesmí žádné hobby odvrátit.